ARMY OF LOVERS.CZ - Články • Haaretz

19. listopadu 2019 Facebook Twitter EnglishARMY OF LOVERS.CZ • Články • Haaretz

ČlánkyHaaretz

Jméno Heslo Neodhlašovat Registrovat se Zapomenuté heslo
Novinky a zprávyAktualizaceŽivotopisAlba a singlyVideokolekceFilmyDiskografieVideoklipyHitparádyČlánkyOceněníGalerieAbecední­ rejstříkDiskuzní fórumOdkazyAutor webuKontakt
 

Haaretz 2018

Švédská skupina Army Of Lovers skandalizovala v 90. letech sexuální konvence. Jednomu z jejich členů, ktetrý žije nyní v Tel Avivu, však sláva nechybí. Teď mu stačí jóga na slunci.

Představte si dlouhovlasého muže v kožených S&M slipech, jak mu chlupatá hruď raší z rozepnuté bílé košile, nebo kterak se ovívá krajkovým vějířem svíraným v dámských rukavičkách. A tenhle chlap tančí ve vyleštěné vaně uprostřed honosného pokoje a vedle něj ještě tančí a zpívají další dvě neméně extravagantně oděné osoby. Jednou z nich je žena s objemným poprsým zkroceným v bílé blúze a umělou růží trčící z jejích kalhotek, ze které naprosto neskrývaně sršá její sexualita. A do třetice další muž oblečený do ohnivě rudého saka ve stylu honorace z 18. století. Dohromady spolu nevypadají jako nic jiného než příbuzní Marie Antoinetty, která se vydala cestou do nebe volající oslavy sexuality a sexuální marnotratnosti, na kterou nečeká nic menšího než gilotina.

Sledujeme videoklip Crucified, první velký hit Army Of Lovers vydaný roku 1991. Z téměř esoterické švédské skupiny udělal mezinárodní senzaci. Díky taneční hudbě, barvitým textům o svátosti, vykoupení, křesťanství i Jerusalemě, výraznému a nezaměnitelnému vzezření, ze kterého jen čišely sexualita i okázalost zároveň, se singl stal obrovským hitem - jedním z nejprodávanějších singlů toho roku na kontinentě - a pak překročil Atlantik, aby sežehnul parkety také ve Spojených státech a zanechal stopu i v tamní hitparádě.

Army Of Lovers měli obrovský úspěch: směsice kýče, queer a smyslnosti doplňovala propracovanou hudbu, vystoupení i videoklipy. Následovala série evopských tanečních hitů doplněná o osobitý humor. Svět přijal tuto trojici za vlastní a ta i nadále strkala nos do náboženství, proagovala sexuální svobodu a příležitostně se dotkla i Israele. Skupina se vydala i na mezinárodní turné. Limuzíny s soukromé tryskáče se pro ně staly rutinou. Spolu s Abbou, Roxette a Ace Of Base se Army Of Lovers stali součástí toho nejlepšího, co celosvětovému hudebnímu průmyslu dalo Švédsko.

Nyní téměř 30 let od jejich prvního hitu se na Mezinárodním filmovém festivalu v Haiffě promítal film Army of Lovers in the Holy Land, který nabídl svěží a veselou alternativu mezi depresivními filmy, které přináší každodenní izraelská realita. Porota snímek v režii Asafa Galaye dokonce ocenila cenou pro nejlepší izraelský dokument a ten muž v kožených botách, ač byly třeba tentokrát tenčí a vyšší, tu byl zase a na jevišti opět skákal radostí.

Dva týdny na to pak znovu opustil svůj malý telavivský byt, tenrokrát kvůli rozhovoru pro Haaretz. Ano, jeden z členů Army Of Lovers žije v Izraeli; nyní již tři roky a užívá si relativní anonimity. Ve Švédsku je slavný a každý ho pozná. Na pohledy, potultelné úsměvy a šuškandu kolemjdoucích už si zvykl, ale tady v Tel Avivu byl jenom dalším novým přistěhovalcem. Až do této chvíle.

Barda (53) má radost z této nové fáze svého života. Anonimitu má rád, líbí se mu život v této zemi a ani na chvíli svého rozhodnutí nelituje. Po těch třech letech se tu cítí už opravdu doma. "Když jsem byl 'nový přistěhovalec', každý se mě ptal 'proč?'" říká s úsměvem. "Copak to není jasné?" říká. "Tak vysvětluji, že jsem chtěl žít jen o něco méně stresující život. A pak se obvykle diví: 'Takže proto jste přijel sem?' Ale mezi Švédskem a tímto místem je skutečně velký rozdíl. Protože kdybych se o to pokusil ve Švédsku - vystoupit z pracovní mašinérie - bylo by to nemožné. Když vás jednou systém chytne, pohltí vás a nedovolí vám uniknout. Ale tady je vedle rychlého pruhu taky pomalý pruh. Dokonce i v Tel Avivu mám pláž, jógu, trávu. Pravý opak mého života ve Švédsku. Tady mám čas na odpočinek, jsem tu méně známý, nemám pocit, že na mě lidé neustále koukají. Třeba tady, sedíme spolu v kavárně a nemusím se starat, jestli nás lidé okolo poslouchají nebo ne."

Jean-Pierre Barda se narodil roku 1965 v Paříži, byl nejstarší ze tří dětí. Jeho otec byl z alžírské rodiny židovského vyznání, pracoval jako holič, číšník, maître d' a jeho matka byla v domácnosti. Když mu bylo 7, rodina se odstěhovala do Stockholmu. Židovství sehrálo v jeho životě ústřední roli, říká. Jeho rodina sice náboženství nepraktikovala každý den, nechodili denně do kostela, ale všechny tři děti chodily do židovské školy, kde přičichly k židovství a učily se hebrejštinu. Ve věku 12 let se Jean-Pierre připojil k náboženství praktikujícímu mládežnickému hnutí Bnei Akiva na jejich cestě do Izraele, kde je rabín provedl po zásadních svatých místech.

Už tehdy si začal Barda uvědomovat, že heterosexualita není nic pro něj. A stejně tak mu bylo jasné, že jeho otec to nepřijme s porozuměním.

Jean Pierre Barda: "Věděl jsem, že náboženství hrálo v jeho životě významnou roli. A kromě toho kdykoliv si můj otec všiml něčeho v mém chování, co nebylo mužné, vždy říkal 'stůj rovně, chovej se jako chlap'. Takže mi bylo jasné, jaký byl jeho pohled na tyto věci. Je to generační problém. Nechtěl být ke mně krutý, jen nevěděl, jak s tím naložit."

Věci nabraly rychlý spád, když bylo Jeannu-Pierrovi 16. Rodina odjela na dovolenou do Paříže a navštívila je tam i dívka, o které byli jeho rodiče přesvědčeni, že je jeho přítelkyně. Spali spolu v bytě jejích rodičů nedaleko od jejich apartmánu. Ale jednoho večera, když byl Jean-Pierre na schůzce s chlapcem, pozvali rodiče onu dívku na večeři. A vyptávali se jí, kde je, vzpomíná Barda. "Ona samozřejmě věděla, že jsem gay a že jsem byl na rande, a tak jim řekla: 'Na to mně nepřísluší odpovídat. To se musíte zeptat jeho.'"

Když se vracel, uviděl rodiče stát v okně, jak na něj čekají. "Když jsem je tam zahlédl, bylo mi jasné, že se stalo něco strašného. Vyběhl jsem schody a narazil jsem na otce. Otočil se a on mě začel honit. Utíkali jsme na ulici a nakonec jsem musel strávit noc u toho kluka, se kterým jsem ten večer byl. Když jsem se vracel druhý den, už jsem měl sbalené věci na cestu zpět do Švédska. A od té doby jsem se s rodiči neviděl téměř 15 let.

Barda studoval na střední škole humanitní vědy a byl si na 100 % jistý, že z něj bude umělec, herec nebo návrhář, ale nakonec začal pracovat jako maskér a kadeřník. Pracoval pro časopisy a televizi a vybudoval si jméno. V polovině 80. let dostal pozvánku, aby líčil Barbie pro v té době ve Stockholmu populární travestishow s Alexanderem Bardem. "Byl to stejný styl jako Divine," vysvětluje Barda s odkazem na další drag queen. "Alexander vystupoval jako drag, ale ne jako krásná žena, ale jako avantgardní transvestita. Říkal si Barbie a představoval utajené dítě Marilyn Monroe a Johna F. Kennedyho. CIA ho poslala na Mars, když byl ještě malé miminko, aby vyrostl tam."

Bard pozval Bardu a modelku Camillu Henemark (La Camilla), aby ho doprovázeli na jevišti jako doprovodní zpěváci. Ale během krátké doby se trojice rozhodla tento projekt opustit a utvořit novou skupinu Army Of Lovers. Bardovi kapela dala nový domov, jako náhradu za ten, z které ho v 16 letech vyhodili.

V názvu Army Of Lovers je zajímavý vnitřní rozpor, jak říká Barda v jednom bodě nového dokumentu. Na jednu stranu je slovo armáda spojeno s válkou, ale naproti tomu stojí milenci. Další členka skupiny Dominika Peczynski, která vystřídala Michaelu Dornonville de la Cour, která zase vystřídala La Camillu, protáči očí a říká, že je posedlý spaní se všemi. Ale i na to má Barda odpověď: "Možná to je právě to řešení. Spát s nepřítelem. Bard, třetí člen, který sedí vedle na gauči, najednou vyskočí řka: "To je velmi army-of-lovers-ké. Ano, budeme spát se všemi. Jestli to k něčemu bude, se brzy ukáže. Stanou se z nich sexuální pracovníci světa.

Následuje střih na vystoupení, ve kterém Barda v rudých šatech, vinylových botách a těžkém líčení zpívá vyčerpávající melodramatické sólo, zatímco Bard a Peczynski si užívají na pozlaceném křesle a simulují kopulaci před zraky tisíců přihlížejících. Ve filmu všichni tři říkají, že nejsou profesionálními hudebníky, ale amatéři. Bard vysvětluje, že chtěl založit natolik charismatickou skupinu, že bude jedno, jestli její členové umějí zpívat nebo tancovat, čemuž ještě Peczynski nasazuje korunu výrokem, že zpívat možná umějí, možná neumějí, ale určtě umějí chodit na vyskoých podpatcích.

A opravdu, ačkoliv nejsou žádní skvělí pěvci, ví toho hodně o jevištních pózách, sofitiskovaném designu, umějí se předvádět a hlavně si umějí dělat legraci. Hodně legrace. V době, kdy vývoj hudebního průmyslu diktovala MTV, udělala propracovaně bizarní, neuctivá a jednoduše vtipná videa svoji práci. Jejich písně, například Sexual Revolution, Obsession a samozřejmě Crucified vystoupaly do top 10 několika zemí. Písně si psali sami, ale na zpěv se neostýchali pozvat také profesionální pěvce. Vysloužili si též mnoho útočné kritiky a posměchu za playback na koncertech. Ale pro takovou kapelu to bylo jen plácnutí do moře.

"Pro nás to nebylo důležité řešit, jestli zpíváme na playback nebo živě," říká Barda "Nejdůležitější pro nás bylo být výjimeční. Pro nás byla kritika za playback jen projevem kulturního snobismu, to je všechno. O co je playback horší než živý zpěv? Píšeme si texty, ty nápady jsou naše. Staráme se o veškerou produkci, i videoklipy, včetně kostýmů. Všechno je naše produkce."

ARMY OF LOVERS.CZ - Army Of LoversARMY OF LOVERS.CZ - Army Of LoversARMY OF LOVERS.CZ - Army Of Lovers

Nirit Anderman: "Chtěli jste se zkrátka jen dobře bavit, nebo jste měli nějaké poselství, které jste chtěli šířit?"

Jean-Pierre Barda: "Ze začátku jsme o nějakých poselstvích vůbec neuvažovali. Ale když se ocitnete v záři reflektorů, nějak to přijde samo. Cítíte, jak se na vás lidé dívají a říkáte si: 'Ach, teď můžu něco říct.' Takže časem jsme měli i motivaci než jen 'hele, koukej, chci se dobře bavit'."

Nirit Anderman: "K čemu jste došli, že by stálo za to říct?"

Jean-Pierre Barda: "Naše poselství bylo bořit hranice. Něco velmi svobodomyslného, spát se všemi a pořád. My tři jsme všichni velmi liberální, ačkoliv Dominika a já máme své kořeny někde, kde to moc liberální není - oba jsme vyrůstali v konzervativních židovských rodinách."

Nirit Anderman: "Začali jste jako avantgardní travestishow a Army Of Lovers k tomu ještě přidala humor a ironii. Jaké to je se jednoho krásného rána vzbudit a vidět, jak se z vašich srandiček stal celosvětový hit?"

Jean-Pierre Barda: Směje se. "Žili jsme ve své bublině a jelikož jsme si hráli na největší světové hvězdy ještě před tím, než jsme nějaký úspěch měli, bylo to poměrně přirozené. A nepřišlo to ani tak náhle. Protože hned na začátku, ještě před Crucified, jsme měli úspěch ještě s jednou písničku - Ride The Bullet. Na MTV to byl malý hit a lidé jako Jean-Paul Gaultier nás díky němu objevili a připravili nás na úspěch Crucified.

Nirit Anderman: "Ale i tak, úspěch takového rozsahu, to se běžně nestává. Jak jste se s tím popasovali? Co na tom bylo hezké a co naopak těžké?"

Jean-Pierre Barda: "Crucified se přihodil tak náhle, že jsme neměli čas přemýšlet. Zničehonic jsme začali cestovat každý den po nejrůznějších místech. Někdy jsme navštívili i tři za jediný den. Ranní šou v Holandsku, odpolední šou v Belgii a večer ještě v Praze. Bylo to velmi intenzivní. Pro mě osobně - ne na začátku, ale později za chodu - bavilo mě dělat propagaci, bavila mě televizní vystoupení, oblékat se a nacvičovat. Ale časem toho bylo už příliš. Cítil jsem, jak ztrácím kontakt se svými blízkými, se svými přáteli. Dostavil se takový procit prázdnoty. Třeba by to bylo jiné, kdybychom byli mladší. Ale každý z nás už měl svůj život i jinou kariéru kromě hudby, a tenhle úspěch nás nutil se odstřihnout od dalších částí našich žůvotů. Nebylo to jednoduché. Pro mě například bylo velmi důležité mít stále svůj každodenní rytmus a pracovat v salónu, ve kterém jsem pracoval předtím. Někdy jsem dokonce jel ze salónu přímo na letiště nebo naopak. A vrátit se tam znamenalo pro mě vždycky uvolnění, protože tam to nebylo o mně, ale o klientovi. Tudíž pro mě je terapií ponechat si svou práci."

V roce 1993, po řadě hitů, vydala skupina nový singl. A dost ji zarazilo, že rozpoutal nevídanou vlnu kritiky a zloby. Bylo to v době, kdy se do skupiny přidala Dominika Peczynski. Všichni spolu napsali Israelism, písničku, která naplňuje znaky typické skladby Army Of Lovers, ale využívá též veršů Hevenu Shalom Aleichem, doplněnou o klip plný osobností s vazbami na židovství a Israel v typickém stylu Army. Bard v něm hrál lehkou děvu s podprsenkou pouze s jedním košíčkem jako narážku na Moše Dajana. Barda pak na něj vytáhl zlatou dýku, aby ho obřezal. A k tomu spousta izraelských vlajek, Davidových hvězd a hanuckých svíců, doplněných hlubokými výstřihy, odvážnými podvazky a všudypřítomnou sexualitou. Reakce přišly okamžitě. Jednu z těch nejúžasnějších vidíme i přímo v dokumentu. Stalo se v tehdejším izraelském televizním pořadu Popolitika, kde jeden host ukázal, že tehdejší ministr kultury nepochopil zcela nic - konkrétně tehdejší člen Knessetu Ovadia Eli (Likud), který předsedal výboru na potírání antisemitismu. "Dostali se ke mně rozzuřené reakce od židovských diváků" řekl Eli. "A tak jsme požádali tu stanici (MTV), aby stížnosti prošetřila. Upozornili jsme je, že tato věc uráží židovský lid státu Izrael i za jeho hranicemi. Ve videu se objevují motivy agresivního sexuálního chování v pozadí s národními symboly." Přitom se poslanec neváhal přiznat, že video sám neviděl. Po vlně těchto stížností pak stanice videoklip z vysílání stáhla. "Nikdy jsme neměli v úmyslu provokovat. Prostě se to stalo," říká Barda. "Mysleli jsme, že bude fajn napsat písničku, která bude poctou židovské kultuře a Izraeli, protože my všichni jsme proizraelští. Ale zhostili jsme se toho po svém. S velkou dávkou legrace. Když vytvoříte poctu Izraeli a napíšete to vážně, vyzní to jako propaganda, takže pro nás existoval jediný způsob, jak se toho chopit. Musíte si také uvědomit, že náš žánr je pop, takže to musí být zábavné. Nikdy by mě nenapadlo, že to pobožné tolik nadzvedne."

Peczynski v telefonickém rozhovoru též vzpomíná, jak byli vyvolaným popraskem zaskočeni. "Byli jsme docela šokováni, že reakce byly takovéhle. Nerozuměli jsme tomu," řekla mi. "Samozřejmě, byl to jiný přístup k náboženství, k jakémukoliv náboženství, protože je to hodně legrační a protože video obsahuje hodně výstřihů. Pracovali jsme s tím, co máme. Máme ve skupině dva židovské členy, používáme hodně make-upu a sexy oblečení a kombinujeme to s humorem. Dobře jsme se u psaní písničky bavili. Z našeho pohledu se určitě nejednalo o nějaké opovrhování. Nemusí být vše o náboženství pokaždé vážné. Beru to tak, že hodně lidí to z naší strany považovalo za neúctu, ale tak to nebylo míněno. Chtěli jsme židovství jen trochu okrášlit."

V roce 1994, po 5 albech a 20 klipech se Barda, Bard a Peczynski shodli, že došli na konec. Od té doby se ještě sešli na několika kambecích a v nedávné době vyrazili třikrát nebo čtyřikrát na různá vystoupení - včetně jednoho právě tady v Tel Avivu na Tel Aviv Parade. Nyní ale, když Barda přesídlil do Izraele, řekl ostatním, že končí s Army Of Lovers nadobro. "Neříkám, že se zase někdy nesejdeme, protože nikdy neříkej nikdy, ale chci žít vlastní život. Nyní žiju v Izraeli, píši novou kapitolu svého života a tohle by jen ubíralo mou pozornost."

V uplynulých dvou desetiletích se vrátil k práci vizážisty, maskéra, kadeřníka, účinkoval v nespočetně mnoha televizních pořadech a posledních deset let trávil také v Barceloně. "Trávil jsem tam hodně času. Není to ze Švédska zase tak daleko, je tam slunce a je to u moře," poznamenává. "Potkal jsem tam na gay večírcích hodně lidí z Izraele, a tak jsem se postupně zase vracel ke svému plánu z dětství vrátit se jednou právě tam"

Oficiálně tak Barda učinil v roce 2015 a od té doby tady prauje v salónu. V dokumentu, když ho novinář zpovídá v jeho telavivském bytě, nemůže uvěřit, že se vzdal svého pětipokojového luxusního bytu ve Stockholmu a vyměnil ho za dvě místnosty tady. Barda vysvětluje, že je rád, že se zbavil všech svých věcí a že mu toto snížení nákladů ulevilo. Tady v kavárně, kde jsme se sešli, mi Barda v angličtině - i když jeho hebrejština není vůbec špatná - vysvětluje, že mu nedělalo vůbec žádný problém nechat minulost za hlavou a přestěhovat se na zcela nové místo. Jediná věc, která ho trochu stresuje, je, že ho jeho přestěhování vzdálí od rodičů, kteří jsou nyní staří a nemocní.

Nirit Anderman: "Opravdu jste se tu cítil doma, hned jak jste přijel, jak říkáte ve filmu?"

Jean-Pierre Barda: "Od samého začátku říkám jenom 'wow'. Přijel jsem a hned jsem začal chodit na ulpan (intenzivní hebrejský kurz) a ano, jo, wow!"

Nirit Anderman: "A dnes, tři roky poté, co zbylo z toho 'wow'?"

Jean-Pierre Barda: "Stále to tak cítím. Ale také cítím, že je na čase udělat něco s mou hebrejštinou. A řekl bych, že teď teprve začíná ta pořádná legrace. Zpočátku jsem nejprve poznával čtvrť, objevoval ulice. Opravdu mě baví každodenní maličkosti."

Zlatý řetízek, který nosí, má na sobě přívěšek s Davidovou hvězdou a malá pozlacená hamsa, amulet ve tvaru dlaně, visí z obou uší. "Tady mě to mnohem více naplňuje," říká. "Chci říct, třeba támhle se podívejte. Podívejte se na tu ženu. Je tak cool. Ve Švédsku byste na lidi jako ona v tomhle věku nikde nenarazili. Tady potkáte lidi všech věkových kategorií. Ve Švédsku se staří lidé uklízejí stranou. Čím více na jih se vydáte, tím víc vidíte lidi různých generací. Ve Španělsku je to taky tak. Ale ve Skandinávii rodiny takhle spjaté nejsou, protože se o vše stará stát. Tady mají stále rodinné hodnoty. Lidé se stále starají o sebe navzájem. Třeba když jsem nemocný, kamarádi mi nosí jídlo. To se ve Švédsku nikdy nestalo, nikdy. Ani nikdo z rodiny nikdy nepřišel mi udělat jídlo. Je to těžké. Tady mám ale pocit, že kdybych zítra zemřel, lidi by to do týdne zjistili. Ve Švédsku by to byly týdny alespoň dva," směje se.

Nirit Anderman: "Stýská se vám někdy po domově?"

Jean-Pierre Barda: "Vůbec ne. Je to strašné. Chybí mi kamarádi, ale nic víc než to."

Nirit Anderman: "A tady v Tel Avivu, znají lidi, se kterými se setkáváte, Army Of Lovers?"

Jean-Pierre Barda: "Když slyší písničku, tak si to uvědomují. 'Ach, ta píseň! To jste vy?' Poznávají písničky, ale nespojují si je s Army Of Lovers. Skupina je přeci jen známější v LGBT komunitě a někdo naše skladby i remixuje."

Nirit Anderman: "Když se bavíme o komunitě, z dítěte, které bylo nuceno tajit svou sexualitu, do popové hvězdy, ze které sexualita přímo čiší a která vystupuje v extravagantních drag kostýmech po celém světě. To je ohromná proměna."

Jean-Pierre Barda: "Když jsem se v 16 letech vycomingoutoval, strašně moc se mi ulevilo. Byla to přímo exploze sebevyjádření. Byl to ale dlouhý a postupný proces osvobození a někdy si říkám, že ten proces ještě neskončil. Ani tak ne ve vztahu k rodičům, ale ve vztahu ke konzervativním lidem. Přestože je dnes LGBT komunita ohromně přijímána, existují stále skupiny lidí, kteří neakceptují nic, obzvláště extrémní pravice a extrémisti ve všech náboženstvích."

Nirit Anderman: "Ve filmu se odehrávají všechny vaše rozhovory v kostýmech a make-upu? To byl nápad celé skupiny?"

Jean-Pierre Barda: "Když poskytujeme rozhovory jako Army Of Lovers, děláme to vždy v plné parádě."

Nirit Anderman: "Takže jsem jediný novinář, který vás kdy viděl v tílku a žabkách?"

Jean-Pierre Barda: "To je moje izraelská verze," směje se. "Můj život se změnil. Teď je to kombinace tílka a žabek, ale určitě využiju každé příležitosti vyrazit na jehlách. Miluju vysoké podpatky."

Jean-Pierra zpovídal pro noviny Haaretz Nirit Anderman. Nové fotky pořídil Meir Cohen.

Poslední zprávaDominika: Dělám si, co chci • před déle než měsícem Nové fotkyDalší časopisy • před 3 dny DiskografieLa Plage De Saint Tropez • 12" 561 653−1Diskuzní fórumAdjö det ljuva livet
Mychal • před déle než 8 měsíci 
ARMY OF LOVERS.CZ - Big Battle Of EgosARMY OF LOVERS.CZ - Signed On My TattooPoslední projektyBig Battle Of Egos
diskografiestránka
Signed On My Tattoo
vydáno na iTunes • stránka
DEAD OR ALIVE.CZ MADONNAtion.CZ Instagram ARMY OF LOVERS.CZ - Ebay.com ARMY OF LOVERS.CZ - Discogs.com ARMY OF LOVERS.CZ - Eil.com ARMY OF LOVERS.CZ - Facebook.com
ARMY OF LOVERS.CZ © Miki Hider 2018 - 2019
Web není podporovaný Stockholm Records, Universal Music, ani žádnou další společností. Obrázky, videa a texty písní jsou vlastnictvím svých původních majitelů. Web používá k optimalizaci obsahu soubory cookies. Používáním webu souhlasíte s jejich ukládáním na serveru nebo ve vašem počítači. [Souhlasím.]